AK2017 - 24. den

Předvánoční story | Část II. - Grand Finale

Sál byl brzy zaplněn dětmi s jejich rodiči. Většina z nich pocházela z chudé rodiny, protože slečna Kassandra chtěla i jim udělat šťastné a veselé Vánoce. Jakmile se hosté usadili, jeviště pohaslo. "Kde je Lee?" sykla Raion nasupeně a rozhlížela se kolem. Emiya do ní drkla, aby sebou tolik necukala a stála v pozornosti. "Kdo ví? Soustřeď se, proboha," pověděla naprosto klidně. Nikdo však neprožíval kouzlo Vánoc silněji než Viper. Když přišla jeho chvíle, jako Josef zvolna kráčel jevištěm a podpíral přitom Marii, kupodivu policistku Jenny. Zabušil na dřevěné dveře připevněné do papírových kulis. "Co chcete­?" zeptal se zhurta hostinský na druhé straně, nikdo jiný, než Calas. "Hledáme hostinec s noky." "Psst, ne!" sykl Lexion, jako nápověda, skrytý. "Je to: Hledáme hostinec na nocleh! Je to nocleh, Vipere!" "Aha, aha. Nocleh, chtěl jsem říct nocleh." "Tak ho hledejte jinde. Hostinec je plný až po střechu." Calas nezněl vůbec hrozivě. "Pane, hledali jsme už všude, ale marně. Máme za sebou dlouhou cestu a jsme k smrti unavení. Jedna káva by přišla vhod." "V hostinci pro vás místo nemám," namítl hostinský zamračeně. "Prosím vás, pane hostinský, buďte od té dobroty, moje žena Marie čeká dítě," při tom slově se nejistě zarazil a zkoukl policitku Jenny. Poté se pobaveně ušklíbl a spolkl přidušený smích, "a potřebuje si někde odpočinout. Určitě pro ni nějaké místo najdete. Už nemůže dál." V ten okamžik hostinský poprvé jako by roztál a pohlédl na Marii. Následovalo dlouhé ticho. Dost dlouhé na to, aby v publiku vyvolalo údiv. "Ne! Jděte pryč!" šeptala nápověda za kulisami. "Ne," opakoval Calas automaticky. "Jděte pryč." Viper k sobě zarmouceně přitiskl Marii, která měla výraz, jako kdyby ho nejradši nakopla. Místo toho, aby hostinský Calas zabouchl dveře, zůstal stát na prahu a díval se za odcházejícím párem - s otevřenou pusou, tváří zachmuřenou starostmi a se slzami v očích. Mistrovská hra. Z ničeho nic se představení zamotalo. "Josefe, nikam nechoď!" zavolalo nějaké dítě z publika. Bylo samo, bez rodičů a stálo nehybně v koutě. "Vrať se i s Marií ke mně!" a s širokým úsměvem navrhlo: "Můžete přespat v mém pokoji." Jakmile to Kassandra, stojíc v zákulisí, uslyšela, neovládla se a vyšla ven. Představení bylo pozastaveno a Raion toho využila, aby vyskočila oknem a zmizela v roli černouška z hotelu. "Kdo je to dítě?" zeptala se svým mocným hlasem, který se ozval celou síní. "Pojď ke mně." Její hlas byl vůdcovský a velmi hrozivý. Dítě mělo jistě pocit, že by bylo lepší, kdyby uteklo. Místo toho pomalými couravými kroky přistoupilo blíže. Když byla u vyšší slečny, poklonilo se. Kassandra dítě chytila za ruku. "Tohle dítě zkazilo představení," prohlásila. Chvilku ticho. Dítě mělo chuť, že se rozbrečí. Pak se madame usmála. "Ale zcela jistě by přepsalo dějiny." V ten moment přistoupila Hina s pokéballem a podala ho dítěti... Ptáte se, odkud pokéball byl a co v něm bylo? Hmyzák, jen obyčejný, prostý... který udělal tomu dítěti nesmírnou radost. Svými činy jste to byli vy, kteří potěšili toto dítě. Čtyřicet sedm tvorů našlo nový domov! Veselé, štědré a hlavně šťastné prožití Vánoc! Oh - a mistr Lee je pořád ztracený!

.

Štědrý den!

Šťastné a Veselé prožití Vánoc!

Divili byste se, kolik je tu sněhu. Dneska, jelikož nastal onen velký den, na který jste tak čekali, pro každého tu mám...

Pokéball! Užijte si dárky!

---

A kdo nebyl líný si rozkliknout článek, zjistí, že jsem si ve skutečnosti spletla dárky! Oh, oops!

Dneska si každý můžete přát, cokoliv chcete, samozřejmě s mírou.

• V případě pokémonů platí to stejné, co při výběru pokémona z týmových bitev.
• Nesmí se Z-moves, odznaky, stuhy, poháry & summon věci.
• Admin má právo dárek v případě nevhodnosti zamítnout a navrhnout nový.